Václav Krška

Rodák z Písku (7.10.1900) přesídlil ve dvacátých letech minulého století do Heřmaně, kde je také na místním hřbitově pochován. Na hrobce je jeho busta od významného českého sochaře Jana Kodeta.

Proslul svým mimořádným talentem ve všech výše popsaných oborech umělecké činnosti, velkou pracovitostí a neúnavnou snahou přicházet stále s něčím novým.

Proč o něm zejména v Heřmani tak málo víme?

Za totality vadilo komunistům na Václavu Krškovi úplně všechno. Buržoazní původ (syn bohaté majitelky Benešovského mlýna), jeho apolitičnost, "jiná" sexuelní orientace, odmítání jakéhokoliv posluhování stávajícímu režimu.

Bylo ovšem těžké Kršku úplně vyloučit z kultury, protože po únoru 1948 pracoval na Barrandově už jako zralý umělec evropského formátu, uznávaný doma i v zahraničí.

Filmová práce V. Kršky už tak zcela s Heřmaní nesouvisí a vyžadovala by zvláštní studii.

Jen pro úplnost uvádíme.
Natočil filmy: Kluci na řece, Ohnivé léto (spolu s Františkem Čápem), Revoluční rok 1848, Mikoláš Aleš, Bedřich Smetana, Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr, Legenda o lásce, Labakan, Popely, Odcházeti s podzimem atd.

Samozřejmě, že se komunisté snažili získat Václava Kršku do strany. Poslali mu přihlášku, jak bylo tehdy výstražným zvykem a on jim způsobem sobě vlastním odpověděl: Vážení pánové, praktické politice vůbec nerozumím, a tak Vám přihlášku vracím. Myslím si, že daleko víc mám své vlasti jako umělec, který bude hledět, aby nejlepší tradice české historie a kultury byly věčně živé. S veškerou úctou V.K. (volně citováno)

Opis tohoto dopisu koloval po Barrandově k pobavení všech tvůrčích pracovníků Studia, kteří z existenčních důvodů podepsat museli. Zejména oslovení soudruhů bolševiků "vážení pánové" a "s veškerou úctou".

Heřmani prospěl Krška tak jako nikdo jiný. Už jako mladý režisér, sčetlý a vzdělaný, který procestoval Evropu, založil v obci divadelní spolek "Heyduk" a pracoval v něm právě ve všech potřebných oborech. Jako dramaturg vypracoval každoročně plán v šech představení, působil jako režisér, herec, scénograf i autor.

Záhy získal Heřmani svou obrovskou prací pověst mimořádného kulturního střediska. O této jeho činnosti dobře věděla i Praha, takže se v zasvěcených kruzích mluvilo o Heřmani jako o "jihočeských Athénách".

Se svým nejbližším heřmaňským spolupracovníkem Otakarem Březinou (povoláním inspektorem pojišťovny banky Slavie) zval z Prahy význačné umělce k hostování ve svých režiích světových dramat. Byl to zejména Eduard Kohout, slavný člen Národního divadla v Praze, Míla Pačová, mladý Rudolf Hrušínský, později Vlasta Fabianová, Václav Vácha, Eduard Cupák a jiní.

Šíře Krškových zájmů byla obdivuhodná. Od českých her pro lidové publikum, po náročná dramata světových autorů.

Hrálo se všude. V hostinci U Našinců, na zahradách nebo dvorech velkých statků, v lesním divadle pod hájovnou, které ve spolupráci místních občanů sám vybudoval, včetně tanečního parketu v přírodě. Však také všichni v těch hrách účinkovali. Téměř celá obec. Sám Eduard Kohout ve svých pamětech "Divadlo aneb snář" píše: "I děvečka na statku při mytí okna měla vedle kbelíku text své role, kterou se právě učila". Bylo to třeba. Premiér během roku bylo tolik, že od jara do zimy se hrála i dvě různá představení za týden. Uvážíme-li, že neexistovala televize a téměř nikdo neměl rádio, představovala tato Krškova aktivita osvětovou činnost, před kterou musíme i dnes s údivem smeknout. Při tom svého učitele - mučitele měli všichni heřmaňáci nesmírně rádi. Zajišťoval pro ně totiž celoroční zdroj zábavy a pestrého společenského života také v podobě tanečních bálů i maškarních. Účast na takovém "maškarním" byla podmíněna vlastnoruční výrobou kostýmů a masek zúčastněných, až zahánělo nudu zimních večerů a podněcovalo tvořivost.

A při tom všem zastával funkci starosty místního Sokola. Pořádal různá sportovní dopoledne, závody a výlety po okolí pro ty mladší. Večerní besedy při kytaře a bendžu v zahradě benešovského mlýna byly pro ně přitažlivé a ještě se při nich seznámili se současnou poezií. Krškova knihovna vůbec byla kulturním centrem regionu.

V. Krška se tak stal nepřehlédnutelnou osobností jihočeského kulturního života. Heřmaňská představení byla vždy vyprodána. Sjížděli se na ně diváci nejen z okolí, ale též intelektuálové z Prahy. Proto ty "jihočeské Athény". Stalo se zvykem zvát V.K. k pohostinským režiím i do Písku, Protivína a Vodňan. Jeho věhlas konečně způsobil, že mu byla svěřena režie filmu v Praze. Své první filmy natočil na milovaném Písecku; v hlavních rolích vystupovali urostlí chasníci z Heřmaně, právě tak jako tehdejší filmové hvězdy Lída Baarová, Svatopluk Beneš, Zorka Janů atd. Hned za první film dostal českou Národní cenu.

Úhrnem: Existuje-li Šrámkova Sobotka, Wolkerův Prostějov či Neumannovy Poděbrady, mohla by jistě existovat Krškova Heřmaň. Jestliže se koná v Písku letní filmová škola, nebylo by od věci připomenout význam Krškova podílu, o kterém je tady řeč.

Krška byl obdivuhodná osobnost a jen nepřízeň totalitního "osudu" způsobila, že na velikost jeho odkazu se bohužel pozapomnělo.

A to jsme v této vzpomínce nezmínili jeho nezanedbatelný význam spisovatele, autora četných knih osobitého rukopisu, jak o tom svědčí přiložené hodnocení jeho současných kritiků velikosti Miroslav Rutteho či Jiřího Karáska ze Lvovic.

Co můžeme dodat? Heřmaň má být na koho hrdá.

Čest jeho památce!

Lada Vacková
Štěpán Skalský
Režiséři a scénáristé Filmového studia Barrandov
Heřmaň 10.11.2003

foto: archiv OÚ Heřmaň

Poslední rozloučení s Václavem Krškou se konalo v Heřmani 27.11.1969 v 14:00 hod.

dokument : https://www.ceskatelevize.cz/porady/10520528904-queer/221562210900003-mlceni-o-krskovi
Autor: Obec